Prásk

17. července 2009 v 3:06 | Rei |  Povídky
Takže děcka, s touhle povídkou jsem byla v SONP u Kagome a vyhrála tenhle krásný diplomek
arigato^^
Dále ohledně dotazu u Kagome - Ottakova střední... no Kagome-chan není to tebou je to mojí bláznivou palicou... já jsem jí omylem dala dvě příjmení. Myslela jsem, že jsem to spravila, ale opak je pravdou

Vstal jsem a díval jsem se na všechnu tu krev, která byla na stěnách… na nábytku… na mně. Vedle mě někdo stál. Nepoznával jsem ho. Mluvil, ale já jsem nic neslyšel. To, že mluvil, jsem poznal jen podle toho, že se mu neustále pohybovala ústa a díval se na mě. I on byl od krve. Podíval jsem se na svojí pravou ruku, držel jsem v ní zakrvácený nůž. Zamyslel jsem se. Přemýšlel jsem nad tím, jak jsem se do tohohle všeho vlastně dostal.

Všechno to asi začalo, když mi bylo čtrnáct. Když mi zemřela matka na následek rakoviny a nechala mě a moje dva mladší sourozence Patrika a Juliu napospas našemu nevlastnímu otci. Tehdy vlastně byl skvělý táta. Brával nás na fotbalová utkání. Chodil na naše besídky, na dny otevřených dveří. Každou volnou chvilku trávil s námi. Po smrti matky se ale změnil. Začal pít. Domů se vracel až po půlnoci, byli jsme mu ukradení. Všechny peníze utratil za chlast. Dokud nepřišel s dohodou. Přišlo mi to odporné. Nechutné. Ale věděl jsem že není jiné východisko. Kdybych to tenkrát nahlásil, mě a dvojčata by dali do dětského domova a odloučili by nás. To bych jim nemohl udělat. Dával mi za to i peníze a slíbil, že na dvojčata nevztáhne ruku. Vzal jsem to. Stal jsem se jeho děvkou.


________________
Přišel. Tak jako včera, předevčírem a jiné dny před tím. Přišel zase na mol okolo jedné hodiny ráno. Potácel se chodbou do mého pokoje, tak jak to dělával párkrát za měsíc. Slyšel jsem ty jeho nemotorné kroky a jeho neustálé klení. Zavrtal jsem se víc do peřiny aby nešly vidět ani mé vlasy. Věděl jsem, co přijde a věděl jsem, že se tomu nevyhnu, že to nezaspím, jak si přeju od začátku už několik let. Vzal za kliku a otevřel pomaličku dveře. Slyšel jsem to hrozné vrzaní starých pantů a nesnášel jsem ten zvuk, protože jenom on to uměl tak nesnesitelně protáhnout. Šel pomalu k mé posteli. Čekal až mu udělám místo. Vstal jsem. Lehl si na mé místo. Chvíli jsem ho jen pozoroval, pak jsem začal. Nesnášel jsem to. Nenáviděl. Vždy se mi chtělo zvracet, ale musel jsem to zahnat. Musel. Kvůli dvojčatům. Jen kvůli nim jsem to snášel.

Ráno jsem se vzbudil s hroznou bolestí. Prý se říká, že si na to zvyknete, ale já si nezvyknu nikdy. Vytáhl jsem z nočního stolku, který mám hned vedle postele mastičku a začal jsem se mazat. Nikdo se to nesmí dozvědět. Především ne dvojčata. Už jim táhne na patnáct. Mně bylo nedávno osmnáct. Tohle nebude trvat dlouho. Za měsíc se odstěhuji a dvojčata vezmu sebou. Mám našetřeno dost. K tomu mám slušnou brigádu u jedné firmy. Až udělám maturitu, odstěhuju se někam daleko. Dvojčata přihlásím na nějakou dobrou střední. S mojí praxí nebude snad těžké najít dobrou práci u nějaké firmy. Zvednu se a začnu se oblíkat. Bolest mě už přešla. Když jsem oblečený, vezmu peníze, které mi tam on nechal za mé služby. Cestou do školy je uložím na tajný účet. Založila mi ho máma, když ještě žila. Že peníze budou nejvíc v bezpečí tam. Už tehdy mi tam něco dala. Pokud počítám i úroky, tak bych tam měl mít něco okolo jednoho milionu dolarů.

Vracím se domů dřív. Dnes nám odpadla poslední hodina. Jakmile vejdu, uslyším divný zvuk. Uvědomím si, že doma by měl být jen Patrik. Jdu k jeho pokoji. Ty zvuky jdou určitě od něj. Otevřu dveře a to co vidím uvnitř mi vezme dech. Patrik sedí na tom ožralovi, který nás má v péči. Podívám se na něj. Má celý uslzený obličej. Nechápu. Proč? Máme přece dohodu. Dohodu, že se nedotkne Juliety ani Patrika.

Všechno to bylo zbytečné? To ponižování, proslzené noci, bolest v pozadí, utajovaní. Najednou mi v hlavě ze všeho toho zmatku něco cvakne. Jako by po tom někdo jiný ovládal mé tělo. Jako by někdo jiný vzal nůž a několikrát bodl do toho prasete. Jako bych seděl někde v kině a díval se na nějaký krvák. Pak slyším jak říkám: " Slíbil jsi, že se jich nedotkneš… Slíbil jsi, že je necháš být… To všechno… všechno…" Slova se mi zadrhávají. Selhávají mi hlasivky. Nevnímám vyděšeného Patrika. Nevnímám nic. Bodám. Desetkrát. Dvacetkrát. Nevím. Nepočítám. Jenom bodám. Všechno je od krve. Bodám dokud se neskácím unavený na zem.

___________
Přemýšlím. Proč? Proč to Patrik dělal. Navrhl mu stejnou dohodu jako mně? Pokud ano, jak dlouho to dělal? Proč nic neřekl? Celý můj plán… To že se budeme brzo stěhovat... Všechno bylo na nic. Směju se. Dostávám silný záchvat smíchu. Ta lidská důvěra… Jak jsem mohl věřit, že se dostanu z toho pekla. Že bych někdy mohl žít normální život. Přijde mi to tak směšné. Pak si zase všimnu Patrika. Dívá se na mě jako na blázna, je vyděšený. Upustím nůž. Přejdu do ložnice. Vytáhnu z nočního stolku pistoly. Nic jiného mi nezbývá. Patrik je hned za mnou. Je asi vyděšený. Pak si vzpomenu. Odložím pistol na stolek a vytáhnu peněženku. Mám v ní tajnou kapsičku. Z té kapsičky vytáhnu papírek. Dám ho Patrikovy. Na tom papíře je číslo konta, kde mám ušetřené peníze. Jinak by na něj asi nepřišel. Vezmu si zase zbraň. Vyženu ho z pokoje. Než zaklapnou dveře, ještě se na něj mile usměju. Pak přiložím zbraň k hlavě.

,Prásk'
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kagome/Kurama Kagome/Kurama | Web | 17. července 2009 v 11:08 | Reagovat

Tak takhle! Tak už to chápu :) Tohle se mi taky stává často T_T A píšu to i tady- ta tvoje povídka je úžasná! O_o

2 Kira-chan Kira-chan | 18. července 2009 v 20:37 | Reagovat

to... to je... kruté, ale senzační! prostě síla... fakt. O_O

3 Teressa Teressa | 20. července 2009 v 16:07 | Reagovat

...........wow........nemam slov.... O_O  O_O  O_O

4 Misuki Misuki | Web | 21. července 2009 v 20:06 | Reagovat

Ahoj
nerada delam reklamy ale mam novej blog...tak jestli te zajima shounen-ai..yaoi..anime..slashe..homosexualove nebo jen proste obrazecky a povidani..tak me nastiv a bud muj nastevnik budu t vdecna x)))

5 terkic terkic | Web | 23. července 2009 v 23:49 | Reagovat

jop tahle povídka mě dostala, musela sem si jí prostě přečíst ještě jednou:-)

6 Kira-chan Kira-chan | 26. července 2009 v 9:01 | Reagovat

ale Rei-chan... já pořád nevím co chceš na ten diplom >.<

7 Naru-san♥ Naru-san♥ | Web | 8. srpna 2009 v 18:52 | Reagovat

Tak to je něco 8-O Fakt úžasný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama